Manko, v jiné diskuzi jsem včera psala, že někdy se sejdou jako partneři lidi, kteří na tom jsou "vnitřním vývojem" výrazně jinak...jeden je jakoby "starší" (moudřejší), než ten druhý. Zrovna tady bych to tak vnímala, i když kdoví...manžela vnímám jako velkého kluka, spíš o kousek staršího bráchu vašeho syna, než tátu.
Takže leccos udělá, co se mu přímo řekne, něco mu nepřijde důležité, a leccos prostě pouští z hlavy. Možná vůbec "nechápe", co se po něm chce a proč prudíš, když oni si tak se synem hezky užívají...pokud to tedy takhle vnímá.
Pokud by to tak bylo, pak výbuchy vzteku nepomůžou...jo, odreagují na chvíli...ale nijak nepomůžou. Leda to akceptovat a změnit postoj a přístup k tomu celému "problému".

Jinak je takové zvláštní období, řekla bych, že trvá tak nějak fakt natvrdo od Vánoc, někdo říká, že už mnohem dýl, kdy to takhle má - ty pocity nějaké bezvýchodnosti, nespokojenosti atd...hodně lidí...jakoby z různých důvodů, ale možná je to určitý tlak zvenčí...ten chaos a tlak, co si neuvědomujeme, ale působí.