Díky za toto téma. Jako bych to psala já. Akorát děti jsou 3. Syn 2. třída - musím ho ke všemu nutit - on by byl schopen jít do školy bez aktovky. Že nemá napsané úkoly? To nevadí. Už jsem zkusila nechat ho, jestli si sám napíše úkoly, nachystá si aktovku. Opravdu ráno vyšel bez aktovky. Vrátila jsem ho, jestli mu něco nechybí. Chytl se za hlavu, že zapomněl. On opravdu zapomněl! Neudělal to schválně. Mladší děti jsou ještě ve školce. Chlap je "hrozně unavený z práce". Když je doma - gauč, televize, telefon v ruce.
Došla jsem k názoru, že to tak dál nejde. To už teda několikrát, ale veškerá domluva, pokusy nastavit pravidla s manželem, aby se podílel, nic. Už nemůžu. Jsem teď v situaci, že jsem raději, když manžel není doma, když je dlouho v práci, aspoň se nemusím dívat, jak leží na gauči. Přemýšlím taky o psycholožce. Ale co s dětmi, když budu u psycholožky?
Po mém posledním výbuchu, je to asi 14 dní, spolu nemluvíme. On nechápe "co se jako děje"? Já jsem jsem ta naštvaná, uražená, on za nic nemůže. (Mimochodem - jeho maminka vždy kolem domácnosti a dětí vše zvládla - navařila, napekla, uklidila - všichni měli full servis.)