"Někde na dojezd je polozmrlý, polodivoký, nenajeděný dítě."

O takovém dítěti v mém okolí nevím. Pokud bych o něm věděla, kontaktovala bych okamžitě místní PČR a sociální pracovníky. A předpokládám, že bych nebyla jediná.

Nechápu, jak může situace dojít tak daleko, že děti jedí papír s kečupem, rozbitá okna jsou zakryta dekami, hygienické podmínky jako ve středověku...

A nic se neděje.

„Dokud sociální dávky budou vyšší než mzdy a politici nebudou mít vůli to změnit, zůstane vše při starém,“ popisuje starosta Michal Maják situaci ve městě, které se snaží nezaměstnané zapojit aspoň do veřejné služby.
Schrödingerův institut je proto pro radnici naděje. Ostatně sám starosta se do jeho činnosti zapojuje. S dětmi, které do institutu docházejí, například vyráží na cyklovýlety. „Jenže už dvě generace nevědí, co je práce, a rodiče by byli nejraději, aby děti co nejdříve přestaly chodit do školy a byly na pracovním úřadu,“ krčí rameny starosta města.

Občas se nějaký politik rozhodne situaci řešit po svém.
Čunek, Řápková, Janáčková - ale k ničemu moc to nevede...

Nějak není zájem tuto situaci řešit. Vždyť jaký byl problém řešit se sběrnami kovů krádeže kanálů, okapů a podobně. Jak moc se řeší lichvy a lichváři? Jak se řeší problémy se sociálním bydlením - několikatisícové platby za každou osobu v jednopokojáku?
Řeší se to asi tak, že jsou sociálně slabí stěhováni někam stranou, kde nejsou tolik na očích - a vznikají stále větší ghetta.