""Sociálně slabí jsou stěhováni někam stranou..." - a kde by teda měli být, v bytech na hlavním náměstí?"
- mám namysli ta novodobá ghetta, tzv. vyloučené lokality. Tam ty lidi opravdu nic nedonutí, aby pečovali o sebe a své okolí. Chybí tam motivace.


"Jiříkov není ghetto typu mostecký Chanov či ústecké Předlice. Extrémně chudí lidé bez zájmu o práci zde žijí v několika domech rozesetých po celém městě. Představu o životě mají zvláštní. „Tak třeba pan Sivák, jehož rodina zdevastovala dům, přišel a od města chtěl nový se zahradou. Pak přišla paní ze sociálního odboru, že rodině Siváků máme dát nový byt. Přitom Sivákovi dům vlastní, ale má ho 12 sourozenců. Všechny jsme je pozvali a i jedna ze sester sama prohlásila, že brácha si za stav může sám. A radnice nikdy nebude majiteli nemovitosti dávat nový byt,“ prohlásil starosta.
Pomáhat se zde snaží i sociální pracovnice z rumburské radnice. „Sociálně slabých je tady opravdu hodně. Pomáháme finančně i s potravinovou pomocí přes terénní pracovníky. Kdo ale nemá zájem a nespolupracuje, toho nutit nemůžeme,“ řekla Marie Píchová."

Souhlasím s tím, co píšete o formě pomoci - když něco chci , musím pro to něco udělat. Pokud může nastat situace, kdy "paní ze sociálního odboru" vyzývá radnici, aby problematickému člověku, který si zničil byt, přidělili nový, tak je někde hodně velká chyba. A pokud OSPOD v dané oblasti zavírá oči před evidentním zanedbáváním péče o dítě, také je to chyba. Dítě v ústavní péči = žádné přídavky.