Jo,toho se právě bojím.Nevím o nikom dostupným,ke komu bych měla důvěru,nechci jí zbytečně někde tahat a zatím to všechno zvládám tak nějak pocitově.Myslím ten přístup k ní.Chodí do malotřídky,tam je to zatím fajn.Možná je i pravda,že u dívek je ta diagnoza míň často stanovená,protože se s ní dokážou líp vyrovnat.Alespoň u dcery to tak vidím.Je to už s ní všechno úplně o něčem jiným.
Ale zrovna o víkendu prvně přespávala u kamarádky,moc se těšila,byla nadšená,ale když jsme pro ní přijeli už jsem viděla,že má dost.Byla úplně mimo,už hlavně domů a do svýho.
Ty to máš se synkem podle popisu složitější,to bych taky hledala pomoc.Ještě by mě zajímalo,co ti radí ohledně přístupu k němu.Shodují se v tom?