Nikdo mi nic neradí, spoléhám na vlastní rozum a cit, dost jsem toho načetla. I když ta psycholožka vlastně o tom mluvila - doporučila mírně tlačit. Že prý některé děti, kdyby to bylo vždy jen na nich, by nikdy nikam nejely (ani na výlety, ani třeba do divadla). Ony se potřebují posouvat a jen málokdy se k tomu dokážou odhodlat samy. Náš kluk nás překvapil v pěti letech, fakt nechtěl jet na školku v přírodě (která byla rozhodně skvělá), ani jsme se ho neptali, jestli bude po rozlučce přespávat s předškolákama ve školce, a on přišel sám od sebe, že by to chtěl zkusit, vzal si spacák a zvládl to. No ale od té doby, tj. 4 roky, se nic takového podobného nestalo.