Osobním umravněním, ale jakým?

(Přiznávám, že jsem tady ještě asi ovlivněna tím dávným tatínkovým přístupem, ve stylu "když dáš najevo, že ti to vadí, je to špatně, protože ten člověk pozná, že tě zasáhnul", uvědomuju si, že je to blbost, ale nevím, jestli bych v takto citlivý záležitosti dokázala být dost nad věcí, aby to moje případný umravnění bylo co platný).

Asi nejvíc by mě to pudilo udělat to, co říkala Lady V., přijde mi to takový nejčistší (protože proč já bych se tím měla jakkoli zabývat), ale na druhou stranu zase atavismus "práskat se nemá" a "co když tam budou blbci a nakonec za tu špatnou budu já"?