Od toho, co mám děti počítám se svými plány tak na 50%. Jsem vyléčená. Mé oblíbené motto: Chceš-li rozesmát Boha, řekni mu své plány.
Dříve jsem z toho byla hodně rozhozená, časem jsem rezignovala a učím se být víc a víc flexibilní, což neznamená, že by mi to nebylo líto. Ale nedá se nic dělat.
Jednou si pamatuji jak jsem měla krásný sen, že jsem někde u moře v krásné vile, něco popíjím, ležím na lehátku, kochám se přirodou a počasím. A vzbudila mě tvrdá realita malého poblionka, který se nepoblil jen do postele ale ještě stačil ujít kus po bytě až do půlky chodby (co krok to vyzvrácená loužička) než mě z krásného snu probudil. Když jsme likvidovali škody (sprcha, uklíd ve 3 v noci) tak jsme se s manželem smáli, jak to bylo drsné přistání do reality.