Cituji ze stránek Policie ČR:

"Nejedna oběť trestného činu se rozhoduje, zda trestný čin oznámit, či ne. Bohužel mnohdy i závažné trestné činy zůstávají neoznámeny. Důvody, proč oběť trestný čin neoznámí, jsou velmi různé. Do rozhodování zde vstupují různé faktory.

Nejčastěji mezi důvody neoznámení trestného činu patří:

přesvědčení, že „to“ není až tak závažné nebo důležité – může jít o přesvědčení, že druhým lidem se dějí horší věci a tato událost si nezaslouží větší pozornost, jindy jde o to, že má člověk na starosti jiné věci, které jsou důležitější,

obava, že s „tím“ policie stejně nebude nebo nemůže nic dělat – může jít o různé obavy, že se daným trestným činem nebudou chtít příslušné orgány z nějakého důvodu zabývat, případně že nebude mít dostatečné nástroje na to, aby byl pachatel trestného činu potrestán,

obava, že „to“ oběti neuvěří – jde o obavu, která se často vyskytuje např. u obětí znásilnění, ale i dalších trestných činů,

obava z reakce okolí – mnohdy se oběť trestného činu obává, jak budou reagovat blízcí, sousedé, kolegové v práci, sama skutečnost, že se člověk stal obětí trestného činu, v něm může vzbuzovat pocity viny a studu,

obava ze ztráty kontroly – jedním z aspektů trestného činu je to, že v dané chvíli má situaci pod kontrolou pachatel, oběť často nemůže ovlivnit, co se děje, ztrácí kontrolu nad situací; v průběhu trestního řízení se oběť účastní různých úkonů (např. výslechu, rekognice aj.), mnohdy s obavou, že znovu nebude mít kontrolu nad situací; někdy tyto obavy plynou ze skutečnosti, že oběť neví, co od účasti v trestním řízení očekávat,

strach ze msty ze strany pachatele – zejména v případech závažných trestných činů může oběť mít obavu, že se pachatel bude mstít nebo vyhrožovat způsobením další újmy oběti nebo jejím blízkým."

Myslím, že to je dost přesně to, o čem se tu celou dobu bavíme.