No, samozřejmě, to tak máme, že...

Já 26tt, je mi nějak zvláštně, radši se ráno stavím na gyndě - volám asistentce, zruš mi program na dopoledne, snad tam nebude fronta, ty lidi na odpoledne nech, jedu na kontrolu...

A bylo z toho - lehnout, nehýbat, houkající sanitka, převoz na kliniku, kortikoidy, vyndáme dítě teď nebo počkáme do rána, nemáme neo-kardio-chirurga - tj. počkáme a možná dítě v břiše do rána umře, ale třeba ne, zaberou kortikoidy atd., nebo vyndáme, dítě bez kortikoidů s odhadovanou hmotností tak 900g by stejně asi tu operaci nepřežilo...

No, dopadlo to dobře, akorát z toho bylo teda 10 týdnů ve špitále a do práce jsem se vrátila asi tak za 8 měsíců, že...

Kraviny typu - mám naplánovaný program na minuty a dítě najednou zvrací a má 40 horečku - ani nepovažuju za hodné zmínky, bo to je běžná praxe matky.

Taky šílím z řemeslníků - já jsem organizační typ, všechno prostě podle plánu a oni - ano, měli jsme namontovat x, ale oni nám nedodali y, případně z je v jiné barvě, než jsme chtěli, takže uděláme jen část x a zbytek ve středu. Sorry, ale ve středu jsou objednaní malíři a těm se tu motat nemůžete...To radši to y jedu sehnat, kde to prodávají... Rekonstrukci jsem chtěla mít hotovou do vánoc a v nejhorším se během ledna stěhovat... Hahaha. Ještě před 4 dny to tam byla poctivá stavba, teď už je naštěstí vcelku uklizeno,zedníci vypoklonkováni a chybí už "jen" - dodělat interiérové dveře (obložky), vymalovat, dokompletovat zásuvky, vypínače, lustry, dodělat koupelnu a WC, natřít překrásné vintage dveře, nalepit podlahové lišty.... aby se mohl montovat nábytek a stěhovat, což musí být do 28.2. všechno přestěhované. Do toho mi teda doma leží marod dítě a o tom, jak mi stojí práce ani nemluvím. Jsem úplně v háji. Ale když jsem přežila to první uvedené, tak už v životě přežiju všechno.