U starého člověka s nepříznivou diagnózou vcelku očekávatelné.
Když jsme ležela v r. 2010 s dětmi na infekčním s ( blbou) salmonelou - hraju se synem u stolu pexeso, dcera ( 2 roky) začíná kňučet : "Mamííí" - u ní věšáčka na matce nic neobvyklého,trochu ji okřiknu, najednou se otočím, dcera modré rty...
Začíná se klepat. Volám sestru. Sestra přijde s výrazem ve tváři: "Co otravujete..."
Dáváme dceři teploměr - teplota 41,1
Alarm, 10 doktorů, okamžitě protišoková látka do žíly, pediatr přiběhne, ihned počítá antibiotikum do žíly pro její váhu.
To se odehrálo během cca 15 minut vše a mně jen velmi pomalu začíná docházet, že to byla otrava krve a boj o život...
Po několika vyšetřeních to volám s třesoucím hlasem svému muži, ten je během 70 minut z Černého mostu v Pardubicích v nemocnici. Vtrhne na infekční, kam bez svolení primáře nikdo na návštěvu nemůže, doktorovi řekne: Uhni, mám tam dceru..." a pak všichni sedíme na pokoji na jedné posteli vcelku už šťastni, že to celé přežila... Doktoři taky nic nenamítají, ať tam sedíme, jak dlouho chceme, protože je jasné, že tohle nemuselo skončit šťastně...
Ještě dnes mi z toho není úplně dobře...