Jednou málem. Byla to moje milovaná Caryl Churchillová na Nové scéně v Národním, hra "Láska a informace". Ale to představení byla totální lynchovka, což jsem nevěděla, nečetla jsem dopředu recenze a ani tu hru jsem neznala. Ve filmu se podobná poetika snést dá, i když to taky nevyhledávám, ale to pojetí bylo trochu moc.

Bylo to celé jak z Cimrmanů -- "nedělat přestávku, jinak utečou" -- v tom představení opravdu přestávka vůbec nebyla, což mi teda přišlo jako týrání diváků, trvalo to hrozně dlouho (přes dvě hodiny) a bylo pekelně těžké se soustředit. Tipuju, že aspoň 30 diváků z toho přestavené odešlo i tak. Bylo mi líto hlavně herců, hodně se snažili a hráli jako o život.