já+5,

chce to uvolnit napětí. Takže nejdřív zjistit, v čem je problém. Může mít strach dostávat horší známky a to hned z několika důvodů. Můžou se mu smát spolužáci, může se bát konfliktů nebo i jen zklamání rodičů, může jemu samotnému vadit, že to nezvládá, protože má k sobě přehnaná očekávání.

prostě to chce s ním promluvit a nechat popsat, co ho trápí....a taky ho nechat otevřeně zapřemýšlet, co si myslí, že by mu pomohlo. Trochu mu třeba v těch návrzích pomoct, sepsat je, klidně i různé nesmysly )jako zrušit školu apod.), pak společně vybrat ty nejsnáz naplnitelné.

Potom to chce zajít do školy, vysvětlit, v čem je problém a vysvětlit, že pracujete na řešení. S učitelkou pak i na základě domácí domluvy dohodnout třeba i drobné úpravy současného režimu (u nás to třeba bylo, že dcera nebyla nějakou dobu ústně zkoušená před třídou...nejprve psala jen písemné testy, pak zkoušela odpovídat před půlkou třídy na půlených hodinách, teď, po několika měsících, sice ne nadšeně, ale už dá i celou třídu...a jo, možná hůř než písemně, ale cíl byl zvládnout mluvit před spolužáky).

No a pak to chce trpělivost a vytrvat. Nepodlehnout, když je dítěti špatně (a ano, je mu opravdu špatně, ale i za cenu, že pro něj člověk do té školy párkrát dojede, to chce zkoušet....ale ne bez těch úprav a domluvy o tom, co je cílem). My jsme takhle museli pro holku asi dvakrát (a máme to 30 km daleko), taky ve škole chvíli trvalo, než "zdroj problému" pochopil, o co nám jde, ale teď, po půl roce, je to v pohodě. A známky v tom vůbec roli nehrajou, dítě chytá horší známky, nejde mu to úplně samo, ale už ví, co a jak, ten hlavní problém byl vyřešen. A zcela náhodou jde o stejně staré dítě, akorát to naše už je o rok výš, protože šlo o rok dřív.

Ono to často souvisí s nastupující pubertou a s pochybováním o sobě.