my jsme oba zaměstnatelní, bohužel, můj obor, přestože běžný, se tady ve škosltví nějak ne a ne uchytit, netuším, řím to je, ale Prahy (kde bych práci sehnala, nabízeli mi i místo) se za učitelským platem zatím stěhovat opravdu nechceme.
Jenže v době, kdy jsme netušili, že jako učitelka běžných předmětů zůstanu tak dlouho bez pořádné práce, jsme se dali do rekonstrukce domu, ovšem s vyplacením sourozenců, a pořídili jsme si tři děti.

to nás uvrhlo do kolotoče splátek, mínusů na účtě, neschopnosti pořídit cokoliv
a nemyslím si, že bysme nešetřili, oběd v restauraci tak jednou za rok, mimořádně, zoo tak 2x, protože 5 lidí je prostě moc, dovolená asi týden za dva až pět let, a neustálý strach, že jednoho dne odejde 17 lete stará lednička, mražák nebo vařič

není to o šetření, je to o tom, že z jednoho, i když velice pěknýho nadprůměrnýho platu se to utáhnout dlouhodobě nedá, ten nadprůměrný plat totiž nahrazuje i ten můj plat, takže jestli nám ho zdaní, budeme v háji, ale naštěstí není ten plat rozhodně nad 50, takže můžeme být v klidu

uznávám, že dva vysokoškoláci by si rozhdoně neměli bezhlavě pořizovat děti, jejich příjem na to totiž stačit nemůže