Po prvním porodu jsem byla na pokoji se sestrou z interny, za kterou tam celej den někdo chodil. Jednak nemocniční personál, jednak široký okruh příbuzných a známých. U dvacátého sedmého člověka jsem to přestala počítat, fakt. Ona byla u okna, já u dveří, takže kolem mě furt všichni courali, včetně batolat a školních dětí.

Večer jsem se neudržela a řekla jsem jí, že mi těch návštěv opravdu připadá příliš. Načež mě definitivně vykostila slovy: "Žejo!? Mně to taky tak přijde, dyť já některý ty lidi ani neznám!!"