Úplně srovnávat se to nedá, protože situace tebou nadhozená by přišla jako blesk z čistýho nebe. Ovšem nevěř tomu, že lidi třeba v tý Bosně byli nějak předzásobený. Tragikomicky to ilustruje historka o jednom z mála těch, co těsně před válkou mysleli na zadní kolečka a nějak se připravit snažili. Dotyčnej se ptal dědečka, kterej pamatoval druhou světovou, co tehdy scházelo. Dědeček odpověděl, že bylo tak nějak všechno, i když všeho pomálu. Jedině prej chyběla sůl. Pročež dotyčnej nakoupil zásobu soli a uklidnil se. Když to doopravdy vypuklo, poznal, že toho chybí podstatně víc, hlavně skutečnýho jídla... Sůl kupodivu byla (v Bosně se těží).

I přesto jsem přesvědčenej, že v prvních dnech by odspoda nastoupila samoorganizace a improvizace spíš, než všeobecnej chaos. A postupně by se vzpamatovala i výkonná moc. Takže kratší lokální nepokoje ano, soumrak civilizace ne. A pokud by někdo zalez do lesů a snažil se tam soběstačně přežívat, po pár tejdnech by se podle mýho divil, že společnost nepřestala fungovat.

Jiná věc je ta pomoc zvenčí. Na tu by se spoléhat samozřejmě nedalo a pro některý oblasti klíčová. Ovšem zase byla ta válka, která v sobě nesla nutnost vydržování obrovskejch ozbrojenejch sil (po pár prvních měsících války to čítalo nějakých 20 % veškerý populace, která v zemi zůstala!). Tohle by z větší části odpadlo, tudíž by bylo víc prostoru pro výrobu a distribuci potravin z domácích zdrojů. Navíc by to nebylo ohrožovaný bojema. Opět jedna tragikomická historka: na kritickým úseku jedný strategicky velmi významný fronty, v době vrcholící protivníkovy ofenzívy přišla na velitelství místní babka se stížností, že jí nějaký vojáci očesali část záhonku s paprikama. Kolem velitelství padaly granáty, bábinka na vrátnici ječela, že to tak nenechá, místní velitel se začal ptát sekretářky a ochranky budovy, jestli o tom někdo něco neví, zjistil, že za to můžou nějaký minometčíci, co čerstvě dorazili, a velitel poslal kurýra s ozbrojeným doprovodem i s babičkou za nima do zákopů, aby papriky vrátili. Nevymyslel jsem si to, sledoval jsem to částečně oknem a částečně přímo vevnitř, hraný to nebylo, ale tak nějak to vycházelo z bosenský mentality. Chci tím jen ukázat, že výroba potravin je možná téměř i na samotný frontě... a u nás? S velkou dávkou improvizace, samozřejmě, s hromadným obratem k malovýrobě a k lokálnímu zásobování, včetně částečnýho vylidnění měst (přesunu z měst na chaty a chalupy, kde by mimoto byla dosažitelnější i užitková a pitná voda, otop atd.).