Hodně se mne dotklo, když jsem byla kdysi dotázána svými kolegy v exportním oddělení jedné významné skandinávské firmy, zda u nás máme asfaltové silnice a vysoké školy. Mmch - mezi 25 lidmi v open-space jsem byla jedna ze 2 osob s VŠ. Podruhé - ale to nebyla urážka, spíš se mne to dotklo - mi jedna turistka po dotazu, co mám s rukou (byla jsem po operaci, kdy jsem dostala kovový loketní kloub)s usměvem sdělila, že až umřu a podstoupím kremaci, zustane po mně ten loket Tenhle druh humoru bytostně nesnáším,ale dneska už to patří do mého zlatého fondu pruvodcovských historek. Jinak - perfektně a neomylně mne dokázala urazit moje matka, ale to už nějak odvál čas.