Když jsem pracovala ve školství, byl příkaz jasný: pokud dáte facana žákovi, nesmí vás u toho nikdo vidět. Kolegyně to řešily tak, že si dotyčného občas vytáhly na WC nebo do kabinetu. Nejsem přítel bití, fackování nebo tělesných trestů obecně, ale na naše děti bohužel občas nic jinho nezabralo. Nějaké kázání? Tlemili se učiteli do obličeje a měli z jeho kázání srandu. Zvýšený hlas? To samé. Jediné, co občas zabralo, byla fakt facka. O mně se vědělo, že jsem na děti pes a ředitel měl tucha, že občas ta facka přilítne. Moc se divil, když jsem mu řekla, že to za několik let ve školství byly asi jen dvě, a to jen na počátku mého působení ve škole, kdy jsem si potřebovala ve třídě udělat pořádek a zpacifikovat děti, pak už to šlo bez toho. Já bych osobně všechny, co pindají o tom, jak to má učitel zvládat, nechala aspoň týden učit, ale ne v první třídě, ale třeba u osmáků nebo deváťáků, kde s děckama cloumají hormony. Koneckonců rodiči jsme všichni, a skutečně vám nikdy nikomu ruka neulítla?