Babsi, Buchli, cítím to stejně.
Nějak se nemůžu přinutit k tomu, abych jásala nad tím, jakou máme úžasnou svobodnou a moderní dobu a jak je to skvělé, že jsme ty zastaralé nemoderní formy soužití odbourali.
Protože já nevidím a nemám pocit, že by lidi byli ve vztazích spokojenější než dřív, kdy byli, dle některých "nuceni" zůstávat v nešťastných manželstvích a jak jsou teď od toho pekla osvobozeni.

Protože já nezpochybňuju, že existují situace, kdy zůstávat v manželství je nesmysl. Jsou situace, kdy je rozvod nejlepším řešením pro všechny strany. Jak rodiče, tak i ty děti. ALE...

Opravdu si nemyslím, že tyto důvody má všech cca.50% párů, které se rozvádějí. Souhlasím v tomto s Buchli i Babsi, že velice často je to o tom, že lidi vidí jen a jen sebe, svoje "právo na štěstí", neochotu pracovat na vztahu, řešit problémy v partnerství i v životě, nejsou ochotní nést odpovědnost za sebe, rodinu, své děti... Zkrátka, když je to ve vztahu přestane "bavit", tak jdou o dům dál, přece mají právo na "štěstí a lásku"

A současný trend je bohužel takový, že se dětem i mladým tluče do hlav, že jen a jen oni jsou na prvním místě, nic nemusí, všechno můžou...
Pak se nemůžeme divit, když máme tolik svobodných matek, rozvodů atd.

Mě je z toho smutno. Z toho, že najít chlapa (většinou jsou to muži, ale občas i ženy), který by byl schopný postavit se čelem k problémům, byl ochoten pracovat na vztahu, položit na oltář vztahu kus sebe a svých nároků je opravdu téměř zázrak. A bude hůř.