Víš i v těch 60 a 70 letech se ženy samoživitelky uživily. Sice blbě (jako dneska), ale uživily. Neznám tedy detaily historie antikoncepce. Je jasný, že hormonální, téměř 100% antikoncepce je velký mezník pro ženy, ale i dřív existovaly metody zabraňující početí, a nikdo, ani manžel, ani systém nenutil ženy do jednoho těhotenství za druhém, a nebylo běžné mít 15 dětí.
Nechci, aby to vyznělo tak, že se slzou v oku vzpomínám na staré dobré časy. Tak to není. Já jsem ráda za možnosti, které máme dnes. Ale přijde mi, že jsme to poněkud vyhnali do druhého extrému. Nemám pocit, že směr, kterým jdeme je úplně správný. Pořád se nemůžu ubránit dojmu, že i přes všechna "osvobození" to mají ženy nakonec ve finále vlastně těžší, protože jsou na všechno samy. Dneska se mladí kluci nevedou k tomu, že by se měli postarat o rodinu, omezit se, přijmou zodpovědnost. To se nenosí. Minimálně do 25 se válejí doma, částo i dýl, nechávají se živit a přitom radostně využívají všech možností zábav, co život nabízí a to, že život není jen o zábavě jaksi není na místě připomínat. Takové muže si teď vychováváme. Čest výjimkám.