Můj čtyřleťák ještě pořádně nevnímal, nerozuměl, nemluvil, ale byl lítostivý (chtěl nosit k veterináři i placatá zvířátka ze silnice).
Cestou ze školky jsem mu smrt morčete oznámila a než se stačil vzpamatovat, vzala ho do zverexu, kde si vybral nové zvíře a i nové vybavení, celkově si to užil a nakoupil snad milion blbostí pro nové morče.
Morče je vzhledově úplně jiné než to předešlé, ale dítě pořád tvrdí, že je naprosto stejné a i se stejně jmenuje.

Sama to řeším stejně, když mi umře zvíře, ihned pořizuji nové, přijdu na jiné myšlenky a nikde není bolestivá díra.