Tak to vážně nevím, pokud by to šlo, usilovně bych hledala jiné řešení.

Mám zodpovědnou dceru, která by na mechráněném přechodu bezradně stála, protože by se jí nezdálo nic dost nezpečné. A bezhlavého kluka, který je schopná zapomenou, že jde po silnici. Chce se mi napsat, že ani u jednoho z nich nepřichází v úvahu. Ale kdyby nebylo zbytí...

Děti, trénujeme, jsou docela samostatné, na tréninky dojíždí do města sami busem a jdou přes několik přechodů, ale aspoň spolu. Přesto když jsem viděla syna, jak se chová na kole a na ulici(nevěděl, že ho vidím), vyrazilo mi to dech a nejradši bych si ho připla na vodítko.