Přemýšlela jsem nad tím v poslední době - dvě děti už jsou z domu úplně a to třetí bylo od předminulého čtvrtka zatím doma tři hodiny, teď je na cestě domů, nají se, sedne k učení, vyspí a zmizí na týden na intr...Myslím, že kdybychom děti neměli, žili bychom podobně jako teď - jednou, dvakrát do týdne nějaká kultura, máme čas na své koníčky (jen bychom se k některým nevraceli po dvaceti letech ale dělali je kontinuálně) a provádíme rekonstrukci domu, který už nebude v naší obytné části "dětem vzdorný". MM je tak spokojený a protože mě děti chybí, založila jsem před dvěma roky neziskovku přes kterou dělám celé léto vědecko-řemeslné tábory, přes rok víkendovky. V širší rodině jsem si "našla" děti kterým supluju hlídací tetu - nebo možná babičku, naposledy jsem s pětiletým synovcem strávila páteční odpoledne a večer . Takže si myslím, že když je člověk nastavený na "dětno" cestu k dětem si najde a když ne, žije život jako před dětmi nebo po jejich dospělosti.