souhlasím co píše susu

mezi děti se nepletu do té míry, kdy vidím že nejednají správně, tak jako rodič si myslím je moje role své dítě nasměrovat jak různé situace správně řešit, byť by se jednalo o nějaké žabomyší války s kamarády. A v 10ti letech to ještě leckdy správně neumí.

Taky myslím že nejvíce usměrnit potřebuje dítě A - poučila bych že kamarádům nelze určovat s kým se mají/nemají kamarádit, vylučovat další děti z kolektivu není správné a myslím že klidně může jít o počátek šikany, ono tak tak často začíná. Čili se svým dítětem bych o tom velmi vážně promluvila. I kdyby to nebyla pravda jak píše zakladatelka, jistě to vědět rodič nemůže a poučení nikomu neuškodí.

Dítě B bych poučila, že kamarády si má vybírat samo dle svého uvážení, a nenechat si to určovat kamarády, pak totéž co u A ohledně šikany, a že není správné se na tom podílet i jen pasivně.

Dítě C bych poučila že kamarádství se vynutit nedá, a pokud s B kamarádit nechce tak si musí najít jiné kamarády. A že osočováním, žalováním notabene telefony rodičům kamarádů se situace určitě nezlepší, pokud chce B za kamarádku musí na to jinak. Tady zas spatřuji sklon k citovému vydírání, a to taky nemám ráda.

Ovšem matce C bych sdělila že nám už není 10. Tam bych to nějak slušně utla, nanejvýš bych řekla že poučím své dítě jak se správně chovat mezi kamarády a ona ať zas poučí to své.