Znám a bytostně to nenávidím! Dělá to můj manžel a tchýně. Očekávají, že když oni něco nabídnou, tak ty nabídneš to stejné. Je to pro mě nepochopitelná logika v uvažování. Bojí se si o něco říct, resp. je jim nepříjemná představa odmítnutí nebo řešení, tak nabídnou to, co sami chtějí, aby ty jsi se cítila "morálně" povinna jejich nabídku oplatit. Pro mě vrchol manipulace. Než jsem rozklíčovala, že tchýně mě vlastně o něco žádá, tak jsem se vždycky do té komunikace tak zamotala, že jsem v zoufalství měla chuť řvát, tak co vlastně po mě chceš? Což na manžela jsem používala běžně, jakmile jsem se cítila z komunikace neurčitě podivně, tak jsem pochopila, že za slovy se skrývá vlastně něco jiného, než se říká. Ale prohlédla jsem pozdě. Zpočátku jsem je oba měla za velmi stydlivé, slušné a vstřícné lidi, co nikdy nejdou do žádného konfliktu. Ještě se mi to na nich líbilo, že jsou takoví jak ze staré doby. Ale ve chvíli, kdy jsem jejich požadavek nerozklíčovala nebo nevyhověla, tak bylo zle. Vždy se urazili a nafoukli a já škemrala a zjišťovala, co se děje. Ale strašně dlouho jsem si myslela, že to je mnou. Protože oni přece nikdy nic špatného neřekli, nikdy se nehádali. Jsem alergická, když někdo řekne, že se nikdy nehádá. Já už si to po špatných zkušenostech překládám, že mi takový člověk neumí upřímně sdělit své potřeby a názory.A to nejsem příznivec toho, když mi někdo pálí jednou svou pravdu za druhou přímo doprostřed čela. Všeho s mírou.