Beznicku, je mi jasný, že jsi zraněná a nejistá, ale pokud tady čteš v příspěvcích, že se tvého manžela někdo zastává, pak prosím cituj. Nezastává se ho nikdo, respektive zatím jsem tu na takový příspěvek nenarazila. Jen v tuhle chvíli je prostě potřeba jednat racionálně a ty jsi v obrovských emocích a soudíš i jednáš podle nich. A to ti tady lidi píšou a snaží se tě vracet do reality, oběma nohama na zem.

Pokud jde o to, že budeš ta zlá, která rozbíjí rodinu - hele, většinou je to tak, že žádost o rozvod dává ten, kdo už to nemohl dál vydržet, což se nerovná ten, kdo za rozbití manželství větší měrou může. Vždycky vzpomínám na jednu svoji kamarádku, která na podobné kecy radila opřít se, vyfouknout kroužek cigaretového dýmu, usmát se říct - "nojo, jsem svině, tos nevěděl/a?"

Hele, v tuhle chvíli se snaž ty emotivní věci držet trochu stranou od těch praktických, a děti, byť se zdá, že je jim hodně let, do těch křivd netahat. Nepřijdeš o ně, neboj. Máma se nedá nahradit.