Normálně bych to taky vnímala jako chybu obou, ale - a nechci si na nic hrát - nikdy jsem mu nezavdala příčinu, aby se choval tak, jak se chová. Poprvé mě podvedl rok po svatbě,když jsem chtěla vzít svoji nemocnou matku k nám domů, řekl, že to v žádném případě, že se potřebuje vyspat. Když byly děti malé, nestaral se, protože od toho jsem na mateřské, večer žádné vstávání, potřebuje se vyspat. U porodu nechtěl být, a pak všude vykládal, že jsem ho tam nechtěla. To jen část z naší bohaté historie. Posledních šest let (začalo to poté, co jsem si dodělala VŠ)začal být hrubý, několikrát mě napadl a když jsem chtěla, aby se omluvil, řekl, že mi měl ještě přidat.Není výjimka, že se sebere, odejde večer z domova,aniž by řekl, kam jde a vrátí se v 6 ráno. Ne, neberu za rozpad manželství zodpovědnost. Měla jsem o něm pochybnosti už dávno, ale myslela jsem, že je to tak v manželství normální. Postupem doby jsem zjistila, že to takhle nefunguje, že se chlapi chovají k ženám velice hezky a s úctou.Vůbec ale nevím, co je za člověka, že dovede s někým rok nemluvit a vůbec mu to nevadí a nehodlá s tím nic dělat.