Řekl bych, že mezi zvířatama chovanejma v domácnosti a volně žijícíma, nebo aspoň chovanejma navolno, bude rozdíl. Přesněji řečeno: bude u společensky žijících větších savců.

Pramenit to bude jednak z toho, že v chovu je pravidelně zájem odchovat veškerý potomstvo, v přírodě je úmrtnost podstatně vyšší. A za druhý zvířata v chovu většinou nežijou ve svým vlastním společenství, nemaj možnost plně rozvinout přirozený skupinový vztahy, včetně výchovy, ani neprobíhá nějaká kolektivní kontrola chování. O rodině se psem se může říct polovážně, že je to psova "smečka", ale vždycky to bude jen náhražkový společenství.

Vlky zblízka neznám. Znám ale koně, a to i ty divoce žijící. Ne převaláky, jen potomky zdivočelejch koní, žijící ovšem v relativně přirozeným - stepním - prostředí, kde žijou vlci, jejich hlavní predátoři (většina koní, co vlci ulověj, jsou hříbata, některý roky skoro polovina nově narozenejch hříbat, tj. do stáří 1 roku). Poznal jsem několik stády celkem zblízka, s jedním jsem strávil nepřetržitě 24 hodin a vím, že každej kůň má zcela individuální povahu. Na druhou stranu, i přes ty individuální povahy, se páry, rodiny a stáda chovaj jako celek. Mám v podstatě to chování zdokumentovaný za 24 hodin z větší části minutově, stovky fotek, který dokládaj, že i při neustálým pohybu tam neustále probíhaj standardní interakce a že individuální reakce na podněty nepřekračujou určitou mez, akupina je vždycky nadřazená.

Jasně, že to není na 100 %, je to taky pouhej jeden den (ostatní pozorování nebyly tak obsáhlý), nicméně mám to doplněný dalším místním pozorovatelem a znalcem, kterej je sleduje řadu let a zná individuálně prakticky každýho z těch koní (jsou jich tam průběžně tak 3-4 stovky).

Fuj, to jsem se zase rozepsal - no ale co jsem chtěl říct, je to, že přirozenej výběr, přirozená výchova a skupinový chování je něco, co v běžným domácím chovu nemáš, nanejvejš to vzdáleně napodobíš. Proto bych byl ochotnej se vsadit, že stejně, jako je rozpětí různýho chování (včetně deviantního) u koní v chovu větší než u volně žijících, bude takový rozpětí větší i u psů v porovnání s vlkama, dokonce podle mýho větší, protože třeba u převaláků (který jsou podobně jako vlci určitej druh), byť chovanejch v zajetí, je podle lidí, co se o ně dlouhodobě staraj, to chování ještě stereotypnější, než u objektů toho mýho pozorování.