Od malinka byla nase slecna ponekud tvrdohlava, ale ted v jedenacti prekracuje hranice tak, ze vlastne nevim, co s ni mam delat.

Kdyz jsme spolu samy, je to vetsinou mila a spolupracujci bytost. Ale jakmile ma pulikum, meni se na furii, ze ktere mi vstavaji vlasy na hlave.

Nic neni nikdy dobre. Vsechno je jinak, nez reknu ja. (je trictvrte na jedenact - neeeeee je 10.43.
Dneska - rvala na mne, ze jsem ji pripomnela odcod do skoly v 7.38 a ne v 7.40
Potom sla pozde a sotva to stihla, celou cestu na me hlasice jecela ze je to moje chyba
Kdyz reknu vpravo, jeci, ze chce vlevo. A naopak.

Vsechno chce ridit, rozhodovat za ostatni, mluvi za bratry a neustale hlida, aby nemeli nic lepsiho, nez ona.

A nejhorsi jsou domaci povinnosti. Kvuli veci, ktera sama trva 5 minut je schopna se 15 minut hadat, oddalovat to, delat, ze se ji to netyka. Neustale hleda klicky, jak se vyhnout nadobi, vyneseni kose a pod - coz ji trva dele, nez aktivita sama. Nejhorsi je, jak tim dost demotivuje bratry, kteri tyhle veci zatim delali celkem bez odporu.

Leze mi to na mozek. Nejradeji bych ji poslala na internatni skolu a mela ji doma jen na vikendy abych se nezblaznila.