Jano, ale každý to tak prostě nemá. Já se přirozeně budím v sedm, ale pokud manžel má potřebu spát do dvanácti, nevidím důvod, proč by neměl. V týdnu jedu jak šroub, takže o víkendu zvolním na lážo - plážo a pokud se mi nechce, nevařím a vytáhnu z mrazáku předchystané. Pokud se mi nechce nic dělat, tak klidně celou sobotu prolenoším s knížkou a děti taktéž. Pokud máme chuť jedeme na výlet. Jasně - když babička potřebuje zesíct, tak vstaneme všichni brzy a jedeme pomáhat, ale jinak máme víkendy jako volný čas.

Jela jsem kdysi jako ty (včetně vaření večeří nebo obědů pro manželovi klienty) a po pár letech to můj organismus neustál. Od té doby kašlu na výkon a raduju se z toho, že slunce svítí na má neumytá okna.