Nejhezčí období bylo, když chytly režim, nekojila jsem, takže jsem je cca ve 3 měs. synchronizovala na noční krmení- do toho dejme tomu cca roka. To jsem si je nejvíc užívala.
Nejhorší období bylo, když se začaly rozprchávat a mít svou hlavu a já otěhotněla, takže celkově náročné obodbí, které vyvrcholilo narozením juniorky, kojení přes den a dvouleťáci bez rozumu, to byl opravdu masakr. I přes ohrádky u schodů a zamykání dveří nebyl na kojení malé vůbec klid. No bylo veselo. Jo a pak období všech tří na plínách a oblíkání ven, na to nezapomenu asi nikdy :D
Nejhorší ze všeho byl všudy přítomný vykrámovaný binec, nikdynekončící hluk, přes den dvojčata, juniorka pak v noci.
Ale miluju je všechny, neměnila bych, jak jinak.
Teď už jsou dvojčata ve škole, malá ve školce, krásně si vyhrajou a mají se neskutečně rádi, pomáhají si, myslí na sebe, dvojčata teda o fous víc, visí na sobě citově opravdu hodně a na to se hezky kouká (jen jedno z dvojčat má za sebou několik hospitalizací a ta, co zůstala doma byla na tom opravdu špatně psychicky, to je blbý :-( )
Je jim 8, tak uvidíme, kdo mi vezme vítr z plachet, že se začnou vraždit a dohadovat, jen co nastoupí pravá puberta
Jediné co mi vadí, že mám od jejich narození pocit, že se jim nedokážu indivindi věnovat tak, jak jsem si předsevzala a zdá se, že ony o to už příliš nestojí, hodně času tráví spolu a dospěláky ke hrám nepotřebují. Snažím se s nimi hodne mluvit, s monodítětem toho napovídám podle mě víc, máme ten vztah hlubší bych řekla.