V tomto směru jsem velice moc ráda, že se manžel řídí tím, co mu řeknu. Chtěl mi koupit zrcadlovku - ví, že po ní toužím dlouhé předlouhé roky... Tušila jsem, že k tomuhle dárku směruje... Bydlíme 3. rokem na baráčku (novostavbě) a stále bydlení dolaďujeme... už ty 3 roky mluvíme o nutnosti nové sedací soupravy a že by bylo fajn vymalovat znovu dolní patro... jenže jelikož pořád předěláváme zahradu kvůli sousedovi, který jako jediný nemá ještě nic a když už něco zasadí, udělá, tak omezí třeba nás nebo sousedy vedle... tak peníze pořád nezbývají na věci do domu. Takže jsem ho poprosila, aby mi dal k narozeninám velký dárek - větší než by byla ta zrcadlovka - sedací soupravu a dovypiplat obývák. Zdráhal se, že to není dárek... a kdesi cosi, málem jsme se pohádali - potom přišla kamarádka důchodkyně a manželovi řekla, že to vnímá stejně jako já... potom jsem manželovi řekla, že zrcadlovku si můžeme koupit coby rodinný dárek třeba k Vánocům a že na léto se spokojím s nějakým skladným, levnějším automatem, který si případně před létem koupíme (staré foťáky nám nějak začínají zlobit a nejsou spolehlivé).
Sedací souprava přišla minulý týden a minulý týden jsme vymalovali kompletně dolní patro - barevně obývák + tapety, koupili x polštářků, obraz... máme krásný obývák! , který miluju a nechce se mi ani chodit do práce

V Tvém případě vůbec nevím, co bych dělala Asi bych mu to řekla až s odstupem doby, že mi moc nevyhovuje, že mi kupuje něco po čem možná touží on a neslyší, co si přeji já