Já jsem jako malá měla úchylku, že mě strašně bavilo sedět na WC a tužkou nebo pastelkou vymalovávat spáry mezi kachličkami Mamka potom vždycky zuřila, já jsem upřímně litovala; já jsem jí pak pomáhala to vydrhnout Žabkou a práškem a jen byly čisté už jsem zase malovala S oblibou jsem malovala na spodky stolů, židlí, skříní - jak jsem se někde nudila už jsem kreslila. Myslím, že to tam u mamky na spoustě nábytku ještě je. Tak to možná starší holka zdědila po mně

Jak jsi psala o těch číslech - tak jsem si vybavila příhodu opět se starší holkou, která dostala do pokojíčku nádherný drahý s vyšším vlasem koberec s pestrobarevnými kytičkami. Byť už byla relativně velká tříletá, tak vzala opět červený centrofix a do všech těch kytiček udělal ťupky, protože jí se ty kytičky zdály prázdné.

Ona byla celkově starší taková v tomhle svoje - jednou si stříhala v posteli a vzala s tím i povlečení; podruhé zkusila uloupnout slupku na omítce a vzniklo z toho vyloupané "půlmetrové kolo" vedle její postele. Nesnášela nudu

Dnes už se tomu zasměju ale tenkrát jsem už často nevěděla odkud kam s ní, aby pochopila, proč to nemá dělat...