Libiku,
mně zas přijde divný na všechno rezignovat a být jen matka tříleťáka. Zvlášť když s ním nežiju na pustém ostrově a máme kolem sebe rodinu, která je rovněž tříleťákovo "něco" - babička, děda, teta, strýc a ta rodina o něj stojí.
Vůbec nevidím nic podezřelého ani hodného psychologického rozboru na tom, když se školkáčem k moři jezdí babička, kterou to tam baví, na rozdíl od matky, kterou to nebaví.