Víš co, mně tohle připadá strašně smutný.

Že člověk s takovýmto přístupem je vlastně těžkej loser - prohrál jednu z mála věcí, který maj v životě cenu a pokud se ještě kvůli tomu tváří, jakej je frajer, tak to ukazuje opravdu na dost značnou jednoduchost.

Jak si někdo může myslet, že bude schopen dlouhodobě žít s někým, do koho není ochoten nic investovat? Respektive jak dlouho bude ten člověk ochoten žít s někým, kdo myslí v první řadě na sebe, ale od něj by vyžadoval porozumění, servis, přizpůsobení a kdovíco ještě? To mi tedy připadá jako těžce negativní partnerská bilance a nedivím se, když ten druhý partner odchází.

Pokud by se ode mě očekával servis, rození dětí, obdivné áchání nad partnerovými koníčky a možnost vyrážet za nimi kdykoli, přičemž já bych si tu svoji možnost musela teprve nějak zařídit, a při tom všem by byl partner zpruzelej, kdyby musel v mojí přítomnosti strávit půl dne - tak co bych z takovýho vztahu vlastně měla?