Reklamu v drtivé většině odklikávám, málokdy mě některá tak zaujme v prvních vteřinách natolik, abych se podívala do konce.

Teď jsem trochu rozpolcená z reklamy České spořitelny, která odkazuje na profesora Vojtu a jeho metodu. Reklama mě zaujala (vyhráli...), ale musím si ji ještě pořádně srovnat v hlavě. Na jedné straně mi to přijde jako svého druhu svezení se na výsledcích práce a umu někoho jiného a chlubení se cizím peřím, na druhou stranu jde o propagaci terapie, která pomáhá a výrazně zlepšuje kvalitu života. Kdyby byť i jen jednoho rodiče měla reklama nakopnout k tomu, aby začal s dítětem poctivě cvičit, tak jde o dobře zúročené vteřiny reklamního prostoru.

Dřív se mi líbilo pár reklam, na které jsem se dívala ráda, třeba Kofola - prasátko nebo Kofola - nudipláž, Bóbika, dětem se líbila první série šišlavého psa (Moucha, Vířivka, Pizza... - předtím, než udělali nepochopitelného "meFlouna").
Reklamu beru, když je vtipná. Třeba se mi moc líbí "myší" reklama na Nolan´s Cheddar.

No a jsou i reklamy, které jsem vysloveně nemohla - třeba reklama na Fidorku s holčičkou, která mrskne panenkou o kapotu a Fidorku ukradne.

Co nesnáším, je, když mě reklama pronásleduje. Jako remarketing. Člověk koupí dítěti batoh do školy, a reklamy na batohy na něj vyskakují ještě x týdnů málem i z vlastní ledničky.