Moji rodiče to nakonec vyřešili tak, že byť jsme bydleli v bytě, tak jsme měli zahradu co jsme zdědili po dědovi a tam pěstovali slepice, králíky, brojlery, morky atd. Plus brambory, zeleniny atd. Takže maso, vajíčka, rajčata, brambory, vše bylo odtud.
Muselo to být děsně náročný toto vše dělat ještě při běžném zaměstnání, ale asi jen díky tomu nám dokázali zajistit nějakou slušnější životní úroveň. Maso co se dalo jíst apod. Přebytky myslím prodali po známých, třeba vajíčka, o to byl vždy zájem.

Mamka říkala že si to kdysi spočítala, že tohle dalo v podstatě třetí příjem v rodině.
Museli jsme samozřejmě pomáhat a já to jako dítě nesnášela. A teprve jako dospělá jsem docenila co vše rodiče pro nás a naše dětství udělali.

Takže řeči jak se obyčejný dělný lid měl za totáče super a vlastně o hodně líp než teď, mně celkem vytáčejí. Dle mých vzpomínek to není pravda.