Přítel má těžkou nadváhu. Nabírat začal roky před naším seznámením. Na začátku jsem měla snahu vysvětlovat, pomoct. Pak jsem to vzdala, po x jeho projevech, jak on si nemůže dovolit v práci 10min pauzu na svačinu, protože zákazníky /vlastní autoservis/ nezajímá jeho hlad. Takže buďto nejedl celý den a něco snědl večer. Někdy si dal oběd a něco večer. Celý den na nohou, jinak bez pohybu. A takhle to trvá do dnešního dne.
Jen malá změna, že na podzim si mi řekl, abych mu dělala svačiny do práce. Ano, další práce pro mě navíc, ale byla jsem ráda za tento krok. Jenže oběd jemu a kolegovi nakládají známé kuchařky, takže dostanou 2x větší porci. K těm svačinám jen pečivo s něčím do ruky, protože nemá čas jíst salát z misky.
V březnu jsme absolvovali 2 procházky na jeho popud ( páč jeho chození venku, jen tak, nebaví). Ale necvičí, chodí servanej z práce, po večeři vytuhne na gauči, spí třeba do 22 hod, pak jdu spát já, a on pak čumákuje nebo hraje do 1 hod ráno.
Žádnej řád, pravidelnej pohyb, nic.
Jeho máma a x lidí z rodiny má cukrovku. Čistě teoreticky si myslím, že on je na ní adept taky. Zajímá ho to? Při pár dohadech mi i řekl, že do jeho zdraví mi nic není. A to samé jsem pak řekla "tchyni", když se mnou jeho stravu probírala. Jestli čeká, že já kolem něj budu kmitat ( i když bych ráda, ale aby se snažil i on) a on mi pak ještě možná vynadá, že mu nedopřeju. Tak co čeká za 10let, jestli nedejbože zkolabuje? Že nastoupím bez keců a budu se starat o někoho, kdo sám na sebe kašle celej život?
Přitom on sní skoro všechno. Na druhou stranu má předsudky vůči alternativám.
Je dospělej, má občanku, je to na něm. Mám jedno dítě 8l. a nechtěla jsem další 38l.
Posledního půl roku je zamilovanej do sushi. Ale to taky není řešení. Nejdřív ho chtěl začít dělat doma, a že já se to mám naučit. Což jsem odmítla. Já si dám sushi ráda 1x , jako vyjímečnost a nepotřebuju se tím ládovat 4x týdně. No a choutky na domácí sushi ho přešli. A mohl by zkusit říct, že za to můžu já, protože jsem se ho odmítla naučit dělat. Má svůj rozum, tak co.

Takže na sebe nenech házet jeho zodpovědnost. To je strašně jednoduchý.