Slupko, mám poměrně širokou základnu kamarádek v různých stupních blízkosti. Kamarádíme se dlouho a je hezky vidět, jak se v různých životních situacích více či méně některé k sobě přikláníme. Rozvádějící se k rozvádějícím se. Single k single. Dětné k dětným. Nikdo nikoho nikam nestahuje a naopak společné téma nás spojuje. Pak se překoná krizové období a zase se k sobě více přiblíží ti, co tráví čas podobně. Není to o tom, že by rozvádějí se nechtěla ta momentálně spokojená v manželství vyslechnout nebo jí poradit. Stýkat se nepřestáváme kvůli jiné životní situaci, ale prostě to jinak rezonuje. Taky funguje, že ta spokojená vezme s sebou na výlet osamělou apod., ale častěji spolu zajdou na kafe ty,co řeší něco podobného. Tak to prostě kolem mě je. Já zase netuším, co si kdo představuje pod stahováním se dolů. To snad funguje jen u alkoholiků, drogově závislých a psychicky nemocných. Vždyť když jsou dva smutní, tak to neznamená, že na společném kafi brečí a pak jdou společně spáchat sebevraždu. Vždyť se můžou domluvit, že jdou běhat, nebo cokoliv. Být v blbé životní situaci přece neznamená být rezignovaný.