Já jsem spíš optimista, miluju svůj život, ale tu energii jako někteří prostě nemám. Jako svobodná bezdětná, bez nějakých extra povinností jsem si myslela že jo, jedinej večer jsem nebyla doma, všechno mě zajímalo, milovala jsem cestování a seznamování s cizíma lidma.

Jak přišla vlastní domácnost a děti, tak jsem "měla na výběr", buď bejt pořád plná energie a pořád se bavit, nebo splnit povinnosti kolem zaměstnání, bytu a dětí a padnout. Vybrala jsem si to plnění povinností. Ale vidím, že někdo zvládá oboje a třeba málo spí.

Příval energie nastává až teď, asi po 45.roce (ale jen na moje poměry, 24 hodin vzhůru jsem třeba nikdy nevydržela a nevydržím), kdy jsou děti velký, v práci jsem 20 let a byt se snažím mít bezúdržbový. Už se zase dokážu pořádně bavit a odpočívat, ale stačila by třeba nějaká kalamita v podobě zahrady nebo chaty a jsem v háji.

Takže zakladatelce bych poradila, ať klidně leží, když se jí chce, až se dost "vyleží", přijde doba, kdy se bude chtít zase bavit a poznávat lidi.