Kudlo, kdepak, pesimismus není o reakci na špatné události, ale o jejich očekávání a předpokládání a schopnosti je vidět výrazně častěji!

A teda s tím tvým vnímáním - říct si "stalo se to, ale zase se mi to v životě přihodilo něco dobrého" je trošku zbytečné, v mém myšlení - stanou se věci dobré a věci špatné, smrt někoho blízkého je vesměs bolestivá a předčasná smrt blízkého špatná událost v životě, ale ten jde dál, novým řečištěm, ve kterém jsou jako předtím i dobré i špatné věci, ovšem jiné než v původním... Pro mě je trošku absurdní, říkat si, že DÍKY tomu (tak vnímám "nalezení pozitivního" v nějaké události, že si můžu říct to DÍKY něčemu) jsem třeba , jánevím, chápavější nebo samostatnější nebo vnímavější k nesamozřejmosti jiných věcí.

Ale my často události hodnotíme, aniž je to třeba; a pravda, bývá to spíš špatné hodnocení, vztahované až absurdně na sebe (jsou lidi, kteří vnímají i déšť ve chvíli, kdy se jim to nehodí, jako že se JIM děje něco špatného )

Vyrážím z domu, dočtu večer, zatím se tu mějte!