"Pesimistický melancholický introvert se k pozitivnímu myšlení dokope dost těžce..."

Sovice, nejsem psycholog, ale něco mohu soudit podle vlastní zkušenosti.
Také jsem introvert a mívala jsem stavy, kdy jsem uvažovala o nebytí jako o vysvobození.
Když se dneska ohlédnu, nafackovala bych si za tu sebestřednost a nepokoru.
Ale přesně jak tu někteří píší, musela jsem se napřed zblízka nachomýtnout k opravdovým průšvihům, aby se mi rozbřesklo a dozrála jsem.
Introvert jsem sice pořád, ale umím mít "na stará kolena" takovou radost ze života, jako nikdy předtím. Jako problém už mi připadá máloco.