Kudlo, já jim rozumím, protože to chápu úplně stejně, jako tu fyzickou slabost. Nebo jako schopnost se soustředit u dětí ve škole. Jako malá jsem si myslela, že všichni mohou dávat pozor, vždycky všechno umět, vyšplhat po laně, doběhnout osmistovku, udělat kotoul, nebrečet nad každou domnělou křivdou... stačí, když se budou snažit.

A ne, není tomu tak. Někdy během dospívání a rané dospělosti se mi to postupně poskládalo.

Jsou lidi, kterým dá soustředění na daný úkol asi tak dvacetkrát víc práce, než mně, a u všeho ostatního obdobně. Opravdu někomu nestojí zato trénovat tak dlouho, až na to lano vyšplhá.

Někoho prostě "rozbrečí" kdeco, a má-li být "silný", musí k tomu vyvinout daleko větší snahu, úsilí vidět ve věci "něco pozitivního", že mu to třeba ani nestojí zato. No, tak si pofňuká, no. Stejně jako někdo nedoběhne autobus. No, tak nedoběhne.

Mně jako optimistickému cynickému flegmatikovi s pochopením pro téměř každého něčí nářky "nic nedělaj", neobtěžují mě, netáhnou dolů, nemám chuť dotyčného praštit po hlavě... beru, že to je jeho způsob, jeho pravda. Nemám tedy v okolí osobu, která by do mě hodiny hučela nějaká negativa, to je fakt.