Emesko, sebeláska podle mě začíná slovy "já chci, já sama". V pozitivním i negativním smyslu. Malé děti to mají automaticky, první hybatel jejich činů je "já chci", "já sama". V důsledku chybné výchovy/socializace se ty nejposlušnější holčičky "já chci" odnaučí úplně, jen čekají, co se jim řekne, a jak to má správně být. Při tvé inteligenci vůbec nemusíš mít strach, že se budeš chovat nějak nevhodně nebo nemilováníhodně. Zkus si představit sama sebe jako rostlinu, která potřebuje slunce, vodu a půdu a v té půdě svůj prostor, to je něco, na čem si vždy musíš trvat a musíš si to zajistit. Pak si můžeš představit louku, les, pole a vidět se jako součást celku. Někdy se prostě nebude někomu líbit, že rosteš, protože to je "na jeho úkor". Ale to je příroda, nic osobního, nic zlého, a kdo ti ten prostor nedá, tak je vedle něco dost riziko žít. A ty si musíš vybrat, jestli budeš pokroucený keřík, který se lepí na vysoký strom jen tam, kde mu to dovolí, nebo budeš ten strom v lese, nebo na volném poli, kde mu ostatní stromy neubírají prostor. Nebo kytka. Možná to zní směšně, ale mě přirovnání vždycky pomáhají.