Na celé love story mi připadá, že slyším několik falešných tónů. Pro mně falešných, jinému se to celé zdá milé a pěkné.
Přece když mě zuby štvou, dám si je spravit, i kdybych se měla zadlužit. Když jsou zdravé a lehce přes a zvykla jsem si na ně, tak nápadník, co je začne řešit, se nedostane k činu, protože jeho působení ukončím. Co je to za člověka? A ještě to - prsa ne, nelíbí se mu úpravy či co (silikon? filozofický přístup?).
Pro mně nula bodov, kdyby nový partner vyslovil: Abych to s tebou pořádně rozjel a mohl tě vzít mezi lidi, tady máš adresu a telefon na dr. XY, ten ti s těma křivákama pomůže. O placení jsem se postaral. Jaký jsem? Jakej je tvůj medvídek? No? Jé, ještě mi oblizni i druhou stranu, už se těším, když si u toho nebudu představovat ty tvé blbé kelcny. Ale copak copak, to je slzička? Štěstí, že? A až medvídek odejde pápá, holčička bude mít v pušinče rovinkatý žubíky...