mandelinko,

čemu nerozumíš? Denně odjíždím ráno po šesté, vracím se večer po šesté. Nebydlím v Praze, všechny místní obchody zavírají v pět. Takže ano, mám s sebou našpendlené kalhoty a číhám na příležitost, kdy se dostanu ke švadleně dostatečně včas, abych jí je mohla šoupnout.

Ztloustla jsem při kojení (každý měsíc kojení 2 kg, celkem 40 kg), hledala jsem pomoc u doktorů, dokud jsem kojila, nešlo s tím nic dělat, když jsem nekojila, odmítli mi věřit, že je to z kojení (jo, přestěhovali jsme se, takže ti původní se stali nedostupnými), prý nemám žrát. Když jsem měla malé holky a fakt jsem hlídala, co se u nás doma jí, současně jsem trénovala se třemi psy agility (tedy trojnásobný trénink než je obvyklé), vozila kočár se třemi dětmi (dohromady přes 40 kg), kondičku jsem měla skvělou, ale nezhubla jsem ani gram.
Taky jsem v tu dobu šla do posilovny na kruhový trénink, abych se naučila manipulovat s těmi stroji...a po asi osmé lekci mi dala instruktorka jasně na srozuměnou, že tam nemám co dělat. Bylo mi tak stydno, že už jsem tam nešla.

Pak jsem si poranila koleno a od té doby už mám i omezený repertoár pohybu (běhat třeba nemůžu).

Takže já neříkám, že zhubnout nejde, ale dokud se nezmění styl celé rodiny a dokud nenajdu doktora, který na mě nebude koukat jako na vyžranou kouli (a po tom, co provedli mojí mámě, k doktorům opravdu důvěru nemám, takže to hledání není jen tak), tak jakékoliv pokusy jsou jen způsob, jak se utvrdit v tom, že to nejde....a to nechci....V tuhle chvíli jde opravdu o to mít ty správné podmínky, aby to přineslo úspěch. V opačném případě hrozí, že se člověk zablokuje nafurt.