Přidat odpověď
libiku, já jsem třeba dost ráda, že díky církvi se mají moje děti šanci potkat s lidmi, se kterými by se těžko jinak potkali - z mnohem širšího sociálního, profesního atd. zázemí, než jaké lidi většinou má člověk ve své bublině. v církvi si nevybíráš, s kým budeš v jedný partě (i když se samozřejmě všichni nestanou tvými nejbližšími příteli), je to z podstaty inkluzivní záležitost.
taky je jiná věc, když se rozhodneš chodit na bohoslužby v době, kdy máš dítě už relativně velký, tam je mnohem zřejmější, že ho necháš být a jdeš sama
Předchozí