Libiku,

jak zneužívám Tvé slabosti a útočím na Tvé vztahy?

Jako fakt jsi řekla ÚTOČÍM?

Pak mi tedy připadáš velice vztahovačná a přecitlivělá, navíc takovým tím stylem "já se do Tebe navážet můžu, ale ty do mě nesmíš, protože je to od tebe přeci děsně ošklivý".

NIKDY jsem neřekla ani půl slova proti Tvé víře. Ani proti ní nic nemám. Poněkud mi vadí akorát naznačování, že kdo nevěří, je nějakej vadnej, nevyrovnanej, zkrátka defektní.

Akorát jsem teda měla představu, že když někdo skutečně hluboce věří, tak ho nemůže rozhodit ani vyslovenej ostrej nesouhlas a skutečný napadání (který se tady nekonalo ani náhodou a už vůbec ne z mý strany), ale u Tebe mám pocit, že za ÚTOK považuješ i sebemenší náznak polemiky, to jsi si ve víře tak nejistá?