Kudlo, zkusím nastínit svoji představu. Budu strašlivě hrubě zjednodušovat, odpusťte prosím.

Abrahámovská náboženství mají jednoho Boha, společného, křesťani s židy mají i částečně společné texty, které o tom Bohu hovoří. Islám má téhož Boha v Mohamedově prorockém uchopení. Pohledy jsou odchylné, důrazy jsou odchylné, ale Bůh je to jeden.

Jsem křesťanka, protože pohled křesťanů zahrnuje a zvěstuje Krista, bez kterého by pro mě osobně Bůh byl tak nějak zbytečný a přišlo by mi nejspíš účelnější, jakožto příslušnici pohanských národů, zabývat se pohanskými bohy, kteří by mi mohli něco nabídnout; samozřejmě pokud bych se bohy vůbec zabývat chtěla.

Budhismus je imo spíše filozofie než náboženství, není to ani tak o tom, jak se vztahovat k bohům, ale jak se poprat se životem (tedy u budhismu spíše jak se nepoprat se životem) a uchopit ho. Karma je svým způsobem dosti mechanická záležitost, princip, nikoliv osoba, které je třeba porozumět; osvícení nedosáhneš s pomocí či z vnějších sil, ale zevnitř sebe sama (budhisté prosím nechť prominou mnohá hrubá zjednodušení). Božstvo tu je upozaděno, uctívá se osvícený Učitel. (Křesťanství také uctívá učitele, ale zároveň ho vnímá jako člověka i jako Boha.)

V hinduismu se natolik nevyznám (v pochopení, jakým způsobem hinduisté o svých bozích uvažují), že si o něm nemyslím nic. Šintoismus vnímám často jako práci s drobnějšími místními duchy a bůžky, které já sama vidím mnohdy jako jakousi variantu "místních andělů a démonů", tedy jako mocnosti poněkud nižší ligy. (A budu doufat, že si na mě teď nějaká "nižší liga" nezkusí došlápnout )

Svou představu o pohanských bozích nejsem schopna jednodušeji shrnout, zajímá mě to, ale nechápu a vím o tomto uvažování a těchto bozích příliš málo. Jen mám pocit, že můj Bůh je kdosi jiný a můj vztah k němu je výrazně jiný než vztah, který tu načrtla Alraune.

Křesťanství hluboce rezonuje s čímsi ve mně.