Přidat odpověď
Rozumim, co myslis, Sovice.
Uvedla jsem jen ty obvykle argumenty na "obranu" proti "dukazum" o dokonalosti toho ci onoho.
V mem slovniku existuje cast slov, ktera povazuju za tak abstraktni, ze se nenamaham je ani pouzivat, ani vysvetlovat, a tohle patri k nim.
Slovo dokonaly muzu tak pouzit, kdyz jsem s necim spokojena treba na 75% a je mi uplne jasny, ze to ma svy vady. (=napr. MOJE deti jsou dokonaly...)
Do stejne kategorie umistuju slovo POKORNA - k cemuz mne nedavno vyzvala jedna znama, abych byla. Nechapu proc - vim, co umim, co klidne zvladnu, co muzu pro jine udelat, nikomu ani tim, ani necim jinym vedome neublizuju, a spis hodne naopak, atd atd, proc a z jakeho duvodu nejak sklanet pred nekym/necim hlavu? Autority uznavam jen takove, ktere toho ZNAJI vic nez ja a kteri PRO DRUHE delaji, co muzou.
Předchozí